Jak to vlastně paní poslankyně Pekarová Adamová (TOP 09) myslela?

Pozvání do televizní diskuze je nepochybně velká příležitost dát o sobě vědět. Zvlášť, když jde o trpasličí parlamentní stranu s mizivým potenciálem. O to víc by bylo asi dobré za takových okolností vážit slova…

Takové pozvání, zvlášť když jde o nekonečný příběh s 50 syrskými sirotky, z kterého by také šlo něco politicky urvat, by se dalo označit, jako dar z nebe. Jenomže tady si nejen paní poslankyně za TOP 09 a 1. místopředsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová tak trochu naběhla. A možná si to ani ona, ani ti ostatní, neuvědomují.

Proč? Nejde ani tak o deklamace kolem přijetí, či nepřijetí 50 sirotků. Kdy, jak se nakonec ukázalo, nemělo jít ani o sirotky, ale děti bez rodin, což už je pojem hodně mnohoznačný. Tuto nevhodnou politickou zkratku nakonec přiznala i lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová, která kauzu odstartovala. A nechejme stranou i právní pozadí, zda by bylo vůbec něco takového možné.

Co mě tedy zaujalo? To byl dramatický popis situace v uprchlických táborech. Rozhodně bych nechtěl být podezírán z nějakého zlehčování, spíš kvituji, že paní poslankyně otevřeně a pravdivě popsala stav, kdy tam (tedy logicky mezi samotnými uprchlíky) podle jejích slov ve velkém dochází ke znásilňování žen a zneužívání dětí. Což má být tím nejpádnějším argumentem pro vytržení dětí z takového marasmu. I to bych chápal.

Nicméně právě rodná strana paní poslankyně, tedy TOP 09, je výraznou podporovatelkou kulturního obohacování, kterému se Česká republika stále brání a je za to náležitě příslušnými politickým kruhy peskována. Ovšemže Markéta Pekarová Adamová svým konstatováním sama odhalila tvář kulturního obohacení.

Ano, chápu, že pobyt v uprchlickém táboře je nepochybně mezním životním momentem. Ale právě vypjaté situace jsou prověrkou charakteru. A nikterak z toho neplyne omluva ani právo se k takovým věcem uchylovat. Není mi tedy jasné, zda se máme připravovat na kulturní obohacení v takové podobě, anebo paní poslankyně si je plně vědoma reality, ale je pro ni výhodnější šlapat politickou brázdu. A to je právě otázka, která mi vrtá hlavou. Jak to vlastně myslela?