Stavět antibabišovské koalice? Největší pitomost a důkaz, komu jde vlastně o koryta!

Smířit se s volební prohrou je těžké. Zvlášť pro ty, kteří nejsou na podobnou věc moc zvyklí. Ale jak se zdá, ještě se nějaká ta obezlička pokaždé vymyslí. I když tak trochu popírající demokratická pravidla.

Záleží na tom, jak se na věc člověk dívá. Pochopitelně vítěz voleb by měl mít ‚právo první noci‘, tedy vzít na sebe odpovědnost a přijmout volební vítězství se vším všudy. Na stranu druhou – podstatný je součet křesel pro postavení protikoalice, která by vítěze voleb vyšachovala. Pochopitelně tato cesta není v politických dějinách až tak originální, ale v případě tažení VŠICHNI PROTI BABIŠOVI jaksi postrádá logiku i efekt. Alespoň ten dlouhodobější, nad nímž ovšem strůjci podobných holportů příliš nepřemýšlí a těžko říct, zda by si jejich voliči podobná účelová spojení vůbec přáli.

V čem je to víc, než diskutabilní? Bohužel – politika se neřídí sportovními pravidly, vítěz vždy nezískává zlatou medaili. V tomto případě sice volby dopadnou NĚJAK, nicméně politické špičky i šedé eminence si umí s nimi pohrát do takové míry, že ve výsledku člověk čumí. To je totiž okamžik, do kterého voličům už nic není, nemají do něho co kecat. Ale běda, jak je to naštve a příště už místo voleb se dají třeba do kydání hnoje. Ono to totiž vyjde nastejno. Je ovšem aktuální dění kolem výsledků krajských voleb tím pravým ořechovým?

Způsob, jak vyšachovat Babiše, potažmo ANO 2011, může u slabších povah budit nadšení, ovšem při hlubším zamyšlení by bylo dobré si připustit, že jde o naprostou pitomost. A dost podezírám, možná nejsem ani daleko od pravdy, že nejde ani tak o snahu odsunout ANO na druhou kolej, jako spíš cestu, jak se dostat k funkcím a korytům pro ty, kteří to tak nějak projeli a standardní cestou by si jinak ani neškrtli.

Chápu, že si pro svůj krok nějaké to zdůvodnění, které stoupenci této myšlenky rádi přijmou, iniciátoři vždycky najdou. Avšak není přece nic snazšího, než nechat vítěze voleb (pokud je tak neschopný) ve všem řádně vymáchat a pak předvést, jak se to dělá? Tak totiž hrozí reálné nebezpečí, že koaliční slepence, jejichž jediným společným programovým bodem je STOP BABIŠOVI, se samy začnou při odstranění společného nepřítele svévolně rozkládat, protože se zde sejdou strany naprosto protichůdné a najít shodu v dalších věcech může být docela problém. Tak tomu bylo i po roce 1989, kdy se zrušením vedoucí úlohy KSČ otevřely nové cesty, které si ovšem představoval každý po svém…

A ještě jedna důležitá věc, kterou nejspíš stranická grémia nejspíš nepochopila. ANO 2011 vzniklo jako revolta proti tradičním politickým stranám, které věčně kolem sebe hledají nepřítele - záškodníka. Tu Putina, tu 40 let komunismu (i když už bylo víc, jak čtvrtstoletí času se s tím vypořádat), tu Babiše…

Nikdo si ale nechce připustit, že kdyby se partaje chovaly podle toho, co od nich voliči očekávají, nebylo by třeba bojovat s VNĚJŠÍM NEPŘÍTELEM (a že s ním máme zkušenosti). A nebylo by třeba zoufalých pokusů, jakým antibabišovské koalice rozhodně jsou. Jejich jediným logickým výsledkem totiž bude, že v parlamentních volbách příští rok přijde vítězství ANO ještě razantnější, neboť tento nepříliš demokratický krok utvrdí možná další voliče v nevolitelnosti klasických stran.

V tomto směru by se dalo možná lehce parafrázovat – zoufalé strany dělají zoufalé činy. Nic víc se k tomu nedá dodat. Jsou snad politické špičky takoví slaboši, bojící se konfrontace, nedůvěřující vlastnímu programu, a než ostatní přesvědčit vlastními činy, raději hledají odůvodnění svojí neschopnosti? Nic nevyřeší ani zákazy KSČ, ani tažení proti Babišovi. Jedinou cestou je dokázat, že JSME LEPŠÍ NEŽ ONI, respektive ON. A to zatím jaksi nefunguje a NIKDO nedokázal!