Moc se kecá, málo dělá!

Nikdy jsem nebyl v SSM, natož pak členem nebo aspoň kandidátem strany. Není mi zapotřebí, aby kdejaký někdejší proletář, i třeba jenom zprostředkovaně, mi nadával do komunistů a agentů Kremlu. Mít jiný názor, stejně jako za komunistů, se i dnes po zásluze trestá.

Argumentuje se tím, že většině obyvatel Česka americký konvoj nevadí. Pokud se v to počítá, že je mi úplně lhostejný a mnohem radši bych viděl něco podstatně konstruktivnějšího od ‚civilizovaného světa‘, pak zřejmě do kategorie NEVADIČŮ průzkumníci rádi započítají i mě! A ani se nebudou ptát…

Trochu to připomíná normalizační dobu. Většině národa také vlastně NEVADILA. Protože než by se někdo vyjadřoval k podstatě věci, každý radši do kádrových materiálů uvedl, že se ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy nemá žádný názor, věci nehodnotí, o politiku se nezajímá. Je to ta nejjednodušší cesta i dnes.

Předkládají se různé historické paralely, ať už v argumentaci PRO nebo PROTI. Kdo chce hledat příměr, vždy si ho najde. A když není, přizpůsobí si ten, který je zrovna po ruce a vyloží si ho po svém. Stejně jako NOVODOBÉ DĚJINY ve vztahu ke 2. světové válce, která podle některých vykladačů skončila ne osvobozením, ale dobytím našeho území. Nu což, i to je pohled. Dost dobře si dovedu představit, že volby v roce 1946 vyhráli komunisté ne díky vlivu Sovětského svazu, ale nekritickým obdivem velké části obyvatelstva ke svým osvoboditelům, jejichž hlavní silou byli komunisté. Takže se ve volbách voliči jen tak trochu opičili, naivně netušíce, že strkají hlavu do oprátky. A to bohužel mnozí do slova a do písmene. Že to nakonec čeští komunisté pojali jako cestu k převzetí moci, je už další kapitola. Rozšíření socialistického tábora pak země Sovětů ráda přispěchala na pomoc. Co na tom, že v dalších letech poválečné nadšení přesvědčených komunistů vystřídalo nepříjemné vystřízlivění? Pozdě BYCHA honit!

Nekritický obdiv se pro změnu dnes upírá za Velkou louži. U někoho, stejně jako v 50. a 60. letech, dochází k vystřízlivění, u jiných kroky USA vzbuzují naopak stále větší důvod vzhlížet  ke Státům jako k zemi zaslíbené. A stejně tak tento symbol demokracie rád přispěchá pomoct tam, kde je zapotřebí změnit režim, svrhnout politickou garnituru, poopravit věci k obrazu svému. Občas se ale stane, že když se dílo nedaří, odejde od rozdělané práce, nechá našince napospas a upře svoje zraky do jiného kouta, KDE BY TO MOŽNÁ ŠLO.  

Možná by v tom všem stálo za to víc dělat a méně kecat. Je fakt, že do už tak rozštípeného národa vrazil americký konvoj další klín. Jen doufám, že ne konečný! Kdo nehoruje pro USA, nemusí být zásadně vždy komunista a agent Kremlu. Stejně jako neskrývaná přízeň může být i známka pokrytectví, aby byl klid od těch, kterým by se to nelíbilo. Ale ať projede konvojů kolik chce, chleba rozhodně levnější nebude…!