Nevidím důvod, proč platit neziskovky, aby mi mohly říkat, že jsem pitomec!

Bohužel – označení NEZISKOVKA je trochu zavádějící. Neprávem se tak hází do jednoho pytle ti, kteří jsou opravdu společnosti prospěšní, s jinými, o jejichž zájmech se to až tak říct nedá. 

Neziskovkou jsou třeba i dobrovolní hasiči nebo poskytovatelé nezbytných zdravotních a sociálních služeb, které není stát sám schopen v plné míře zajistit. A právě těmi se zastánci nepřehledného pelotonu neziskových organizací ohání. Záměrně se pak opomíjí jiné, jejichž hlavním smyslem se zdá být zajištění pohodlného živobytí osob v nich zaangažovaných. A to je ten lepší případ. Neškodný. Nezřídka jdou totiž doslova ‚po krku‘ těm, z jejichž daní si osobují svůj podíl s nezadatelným pocitem, že na ty prachy mají prostě právo! Jaký to dává smysl?

Našinec je jen přízemní póvl a není s to rozhodovat, co je pro něj dobré. Nesmí říct, koho v tomto směru NECHCE podporovat, a čemu by naopak ze svých daní přihodil víc. Opačně hlasům neziskovek je dovoleno plebejce peskovat, vychovávat a převychovávat, předestírat jim věci ještě nedávno morálně nepřijatelné a nekonečným omíláním mantry všechny připravovat na to, že se stanou společenským ususem. Naučíme se respektovat pedofilii, protože je to přece jenom lidská úchylka, za kterou nikdo nemůže. A LIDSTVÍ je to hlavní zaklínadlo. Přistoupíme na to, že nám propaganda neziskovek bude dokola vtloukat do hlavy naše provinění, jelikož se snažíme sami o sobe postarat, ač i třeba ateisté, žijeme v dimenzích historických křesťanských hodnot, chodíme do práce, díky čemuž, mimo jiné – odvádíme daně, z nichž jsou podobné neziskovky centrálně podporovány. Ale asi je to ŠPATNĚ!

V denním kalupu zas až tak není toho času chodit po roztodivných demonstracích, a když je chvilka, radši ji prožijeme se svými nejbližšími. Nejsme tím pádem tolik slyšet, neběhají za námi kameramani televizních zpravodajství, a asi by bylo pro titulní stránky novin nezajímavé fotit člověka, který prostě pracuje, aby kvůli němu nemuseli o to víc pracovat ostatní, a nebyl tak nějak společnosti na obtíž.

A stejně je to ŠPATNĚ! Je to začarovaný kruh. Bez toho, abychom žili normální život, který nikoho neohrožuje, nevynucuje si ústupky, nežádá privilegia, by nemohly existovat ani zmiňované neziskovky, které peníze ze společnosti vysávají na to, aby těm, jež je do společné kasy svými daněmi vkládají, spílaly, vyzývaly k získávání majetku ‚sexistických hovad‘. A to vše za veřejné finanční podpory. I když třeba zpětně donátoři udělají TY, TY, TY, kostky jsou vrženy a co se stalo – nejde odestát. Každý zářez na pažbě dobrý. A příště? To se uvidí, ale třeba to postoupí už do takové fáze, kdy si správci veřejných zdrojů NETROUFNOU peníze nevysolit, protože by měli PROBLÉM. Furt jsou přece nějaké volby…

Co se ale stane, až časem, aby byl klid, se většina lidí přihlásí k nějaké té menšinové komunitě? Stejně, jako se kdysi vstupovalo do KSČ, ať můžou děti na studia nebo mě nevyhodí z práce? Začne kolotoč schůzování a dobrovolně povinných politických agitek, kdy už nebude čas na nic jiného? Otázka je, kdo to bude všechno platit! Respektive – kdo vydělá na to, aby BYLO z čeho platit…

Abych ale řekl sám za sebe – mnohem víc si sebe pořád vážím za to, že se nesnažím být někomu na obtíž, chci se postarat sám o sebe i svoji rodinu, ctít západní křesťanské hodnoty a snažit se víc dávat, než brát. Vůbec mi při tom nevadí, že se asi nikdy díky tomu neobjevím v televizním zpravodajství nebo nebude nikdy moje fotka na titulní stránce novin, či prestižního časáku! Je to problém?